Je hmyz "nové sushi"?

Možná již jste slyšeli příběh toho, jak se sushi stalo součástí jídelníčku lidí v USA. A jestli ne, rádi ho zde povíme.

Začátky sushi v USA

Jak příběh říká, trend sushi se objevil někdy mezi léty 1960–1970 v Kalifornii v USA. Tenkrát bylo sushi považováno za lehký a zdravý oběd, který jedli „trendy“ a zaneprázdnění Kaliforňané. Avšak Američané v té době nebyli zvyklí jíst mořské řasy a už vůbec ne syrové ryby. To je na sushi odpuzovalo. A co s tím? Za zlomový okamžik konzumace sushi jsou považované tzv. California rolls. Japonec Hidekazu Tojo přišel s neobvyklým nápadem. Chtěl mořskou řasu před Američany schovat, a tak vznikly první California rolls. Místo, aby řasou sushi obalil zvenku, tak jak tomu bylo do té doby, rozhodl se řasu skrýt dovnitř rolky. Řasu na první pohled lidé neviděli a „zmizela“ tak bariéra, proč sushi nekonzumovali. Callifornia rolls se staly obrovským hitem a chtělo to „pouze“ změnit stovky let starý japonský recept.

Takhle tedy zní původní příběh toho, jak se sushi stalo v Americe součástí jídelníčku Američanů. A dle tohoto příběhu se často pohlíží i na jedlý hmyz. Tedy, že když jedlý hmyz schováme dovnitř nějaké potraviny (chleba, těstoviny, tyčinky), nebude vidět a lidé nebudou mít s jeho konzumací problém. Jednoduché, co?

A nebo ne?

To by ale nemohl existovat pan Jonas House, který vydal mnoho vědeckých publikací na téma jedlého hmyzu a jeho adopce v západních zemích. Ten říká, že hmyz rozhodně není nové sushi, a že jeho adopce je velmi odlišná právě od adopce sushi. Ve svém článku popisuje, jak se sushi skutečně stalo součástí jídelníčku Američanů, a že slavné California rolls přišly na trh dávno potom, co již Američané sushi dvacet let znali a jedli.

Jak se tedy sushi stalo v Americe běžným jídlem?

Jonas House vysvětluje, že hlavním problémem sushi byla syrová ryba. Bylo tedy zapotřebí Američany naučit jíst syrové ryby. A tady popisuje důležitý okamžik toho, jak se Američané učili jíst syrovou rybu. Místo, aby se tenkrát vzala samotná syrová ryba, která by se přidala do něčeho, resp. nějaké Američanům známé potraviny, ve které ale „nemá co dělat“ (tím myslíme, není v potravině běžnou surovinou), byla jednoduše servírována se sushi. To znamená s jídlem, do kterého patří. Je jeho typickou součástí.

Naopak tomu jedlý hmyz jsme dle něj úplně vytrhli z konceptu, když jsme jej vzali jako samostatnou surovinu a začali jej přidávat do potravin, do kterých dle tradice nepatří (např. chleba). Místo toho, by se dle něj měl hmyz vzít jako součást celkového, s hmyzem tradičně podáváného, pokrmu (např. mexické tacos) a pouze jej jako takový „přenést“ na jiné místo. Tedy k nám do Evropy a Severní Ameriky.

Další zásadní výhodou sushi bylo, že v Američané rádi cestovali na dovolenou do Japonska, a tak sushi alespoň trochu znali. Také spousta amerických filmů byla natáčena v Japonsku. Japonská kultura tedy nebyla Američanům úplně cizí. Navíc, když mělo být sushi prosazeno v USA jako běžné jídlo, byly k tomu vybudovány speciální sushi bary, kde jej připravovali zkušení japonští šéfkuchaři (někteří z nich se za tímto účelem přestěhovali z Japonska do USA) rovnou před zraky Američanů. Američané tedy měli možnost vidět samotnou přípravu tohoto pokrmu a měli možnost jej „pochopit“ jako celek i se syrovou rybou. Jít na sushi se stalo trendy a food zážitkem.

Jonas House si tedy myslí, že k tomu, aby byl jedlý hmyz adoptován do našeho jídelníčku, musíme se na něj pohlížet jako na celkový, již v jiných kulturách existující, pokrm, a ne jej vytrhávat z konceptu. Příležitost vidí například v USA, konkrétně v mexické kuchyni. V USA je totiž mnoho Mexičanů a jak známo, hmyz je běžnou součástí kuchyně některých částí v Mexiku. Problém však vidí v tom, že mexická kuchyně již v USA existuje řadu desítek let a hned od začátku nebyla prezentována s hmyzem. Proto, když by se teď hmyz začal v USA do mexických jídel přidávat, opět to budí dojem přidávání „nové“ suroviny do jídel jinak Američanům známým (např. tacos).

Závěr myšlenek Jonase House

Dle House by se ke konzumaci hmyzu měli otevřít speciální restaurace (tak jako se otevřely sushi bary). Tam by se vařily autentická jídla ze světových kuchyní, kde je hmyz běžně používán. A měli by jej ze začátku vařit šéfkuchaři z těchto zemí. Hmyz by měl být v těchto pokrmech dávám do popředí, a ne jej schovávat do jiných potravin nebo jej prezentovat jako náhražku masa.

Tak co si o tom myslíte vy? Preferujete hmyz neviditelný, který je součástí nám známých potravin? Nebo byste jej chtěli jíst tak, jak se tradičně konzumuje v jiných zemích?

U nás ve WormUP Křupavé červíky ani cvrčky nikam neschováváme, a tak si je můžete vychutnat jako zdravou chutnou svačinku!

Jonas House (2019) Insects are not ‘the new sushi’: theories of practice and the acceptance of novel foods, Social & Cultural Geography, 20:9, 1285-1306, DOI: 10.1080/14649365.2018.1440320

KAUPPI, Saara. INSECT ECONOMY AND MARKETING: How much and in what way could insects be shown in packaging?. Norway, 2016. Master thesis. Norwegian University of Science and Technology.