Hmyz jako udržitelná potravina. Co to vlastně znamená?

Vědci odhadují, že s obrovským nárůstem populace, dojde až na zdvojnásobení poptávky po mase. Tento obrovský nárůst populace a konzumerismus však znamená značný problém a tlak na potravinovou produkci. Ta je ovšem značně limitována svými zdroji (půda, oceány, energie a voda). Pokud by zemědělství pokračovalo stejně, jako je tomu dnes, bude docházet k významnému nárůstu skleníkových plynů, kácení lesů a degradaci životního prostředí. Je tedy potřeba hledat nová řešení.

Současná živočišná produkce

Velkokapacitní zařízení na produkci ryb a dobytka jsou ekonomicky výnosné. Tak je tomu alespoň krátkém horizontu, za to ale přináší neúměrně vysoké environmentální náklady! Jako příklad lze uvést chlévskou mrvu neboli hnůj. Hnůj je sice používán na podporu úrody, ale kromě živin obsahuje také toxiny (těžké kovy) a patogeny. Vsakováním do země kontaminuje podzemní i nadzemní vod. Hnojení má také za následek enormní emise skleníkových plynů, které významně ovlivňují náš ekosystém. Je ale jasné, že bez chlévské mrvy se zcela neobejdeme.

Pokud bude živočišná produkce stále narůstat, bude to představovat zvýšení poptávky po zemědělské půdě a krmivu. To znamená odlesňování. V Amazonii již došlo k odlesnění více, jak 70 % zalesněných ploch. Chov dobytka se také významně podílí na změnách klimatu a to více než dopravní průmysl!

Hledání nových řešení

Z předcházejících řádků je zřejmé, že nynější situace produkce potraviny není dlouhodobě udržitelná. Planeta má limitované zdroje, které po jejich vyčerpání často nelze obnovit.

A tak vědci přicházejí s řešeními, jak „nakrmit“ 9 miliardovou populaci do roku 2050. Mezi jednotlivá řešení patří různé nové zdroje potravy bohaté na proteiny, jako je hmyz, fazole, mořské řasy nebo houby. Jistě jste také již slyšeli o „masu ze zkumavky“. Takové maso je založeno na kmenových buňkách.

Dalšími řešeními je chov prasat v mrakodrapech, jako to navrhují v Číně nebo domácí skleníky, které si bude možné pořídit do bytu.

Hmyz jako jedna z alternativ

V následujícím textu je podrobně rozebráno, jaký dopad na naši planetu má chov hovězího dobytka, kuřat, prasat a jiných potravin v porovnání s produkcí hmyzu.

Spotřeba vody

Už dnes se lze setkat s nedostatkem vody na mnoha místech naší planety. Vědci odhadují, že do roku 2025 bude žít 1,8 mld. lidí v naprostém nedostatku vody a 2/3 světové populace bude tento problém hrozit.

Zemědělství spotřebovává 70 % celkového množství pitné vody. Na produkci 1 kg kuřete je spotřeba 2 300 l vody, na 1 kg vepřového 3 500 l vody, na 1 kg hovězího 22 000 l vody (někteří dokonce odhadují spotřebu až na 43 000 l vody) a na chov 1 kg cvrčků pouze 1 l vody!

Ovšem nenechme se zmást živočišnou produkcí! Také sója, která je velmi populární mezi vegetariány a vegany má velký environmentální dopad! Na produkci 450 g sóji se spotřebuje 900 l vody.

Spotřeba krmiva

Hmyz má vysokou míru konverze potraviny (potřebuje mnohem méně jídla na získání energie). Na 1 kg kuřecího je zapotřebí 2,5 kg krmiva, na 1 kg vepřového 5 kg, na 1 kg hovězího 10 kg krmiva a na 1 kg cvrčků pouze 1,7 kg!

Orná půda

Jak známo, půda je také omezený zdroj a nelze ji jej rozšiřovat. Na 1 kg kuřecího je zapotřebí 45 m², na 1 kg vepřového 50 m², na 1 kg hovězího 200 m² a na 1 kg cvrčků jen 15 m²

A sója? Na vypěstování 450 g je potřeba 1,6 m².

Skleníkové plyny

Hospodářská zvířata produkují 14,5 % celkových skleníkových plynů. Což je více, než dopravní sektor! Skleníkové plynu, jak je známo, působí významné klimatické změny. Vědci se shodují na tom, že emise skleníkových plynů u chovu hmyzu, jsou mnohonásobně nižší, než je tomu u hospodářských zvířat. Někteří dokonce uvádějí, že je to až o 99 % méně než u hovězího dobytka.

Skleníkové plyny představují obrovský problém. Sice již dnes existují určité regulace emisí v podnicích, ovšem takovéto regulace naprosto chybí u chovu dobytka!

Reprodukce

Hmyz se rozmnožuje opravdu velmi rychle! Je to kvůli množství vyprodukovaných vajíček, také krátkému životnímu cyklu, který je většinou dlouhý 2-4 týdny. Což  je na jedné straně výhoda (pokud hovoříme o umělých chovech určených ke konzumaci), na druhou stranu působí problémy ve volné přírodě, pokud dojede k jeho přemnožení.

Samička moučného červa vyprodukuje za dobu svého 3 měsíčního života 160 vajíček. Samička potemníka brazilského dokonce 1500 vajíček za jeden rok! Doba dospívání moučného červa je 10 týdnů. V porovnání se skotem zjistíme, že březost trvá 280 dnů. Také má jedno mládě do roka a dospívá minimálně dva roky, než je ho možné konzumovat.

Jak lze vidět, konzumace a chov hmyzu je udržitelný! Ovšem musí také udržitelně probíhat. Například je zapotřebí využívat lokálních chovů, protože cesta hmyzu vhodného pro konzumaci z Číny do ČR určitě udržitelná nebude. Na to myslíme i my ve WormUP Proto využíváme hmyz z lokální farmy na Moravě.